V každé ženě se skrývá bohyně

V každé ženě se skrývá bohybě

Dnes se ženy snaží zvládnout všechny role dokonale. Role matky, manželky, milenky, hospodyňky, kuchařky a spoustu dalších rolí.
Chodíme do práce, kde se také snažíme dělat vše dokonale. Honíme se za penězi, za kariérou za životem na vyšší úrovni.

Nezbývá nám čas na to, aby jsme si odpočinuly, zregenerovaly a načerpaly čerstvé síly na další den. Vyčerpáním padneme večer do postele a přetažením nemůžeme ani usnout. Další den ráno nás čeká ten samý kolotoč a už si ani nepřipouštíme, že by to taky mohlo být jinak.
Žádné své zájmy, žádný svůj život. S kamarádkou na kávu se domlouváme půl roku, protože stále nemáme čas.

Když onemocníme, tak jsme naštvané, že máme spoustu práce a musíme ležet v posteli s chřipkou, v tom lepším případě.
Mne vždy nemoc vyřadí tak na měsíc. Neuvědomujeme si, že nemoc nám dává signál. Dává nám STOPku: „Haloooo, odpočiň si, zastav se ….
Copak nevidíš, že už takhle dál nemůžeš, už to tak dál nejde!!!!“

Spousta žen vidí nemoc jen jako překážku. Nezamyslí se nad tím, že ony samy jsou strůjci své nemoci. Vyčerpaly svoje tělo natolik, že už dál nemůže takhle zběsile fungovat. Chybí úcta k nám samotným. Kde je sebeláska? A co to slovo vlastně znamená?

Dnes je stále hodně vnímáno, že pokud žena myslí v první řadě sama na sebe a má své zájmy, které ji naplňují, tak je vlastně sobecká. Přitom si naše okolí neuvědomuje, že jsme především ženami a nemusíme zvládat všechny ty role dokonale. Dovolme si být nedokonalé a odpočívat, když to zrovna potřebujeme. Naučit se říkat NE. Vždyť nemusíme všem vyhovět, když se nám to zrovna nehodí. Nejsme ty špatné, když odmítneme.

Jsem vděčná za to, že jsem žena. Každé ráno začínám tím, že projevuji vděčnost za to, že jsem se probudila do dalšího dne, do nového začátku. Mnoha lidem se toho daru nedostalo, už se následujícího rána neprobudilo. Projev vděčnosti je nedílnou součástí našeho života. Děkovat za to, že se mohu nadechnout i za to, jak mám úžasné děti a skvělého manžela. Dalším krokem mého ranního rituálu je, pár minut si zacvičit a dát si studenou sprchu.

Teď ti v hlavě určitě běží: „na to vážně po ránu nemám čas. To ani omylem!“ Čas je na vše, na co si ho uděláme. Například můj budík zvoní ve 3:20. Své tělo si po ránu krásně protáhnu a při vděčnosti, kterou si odříkávám, mám dobrou náladu, která mi většinou vydrží po cely den. Péče o pleť a následné líčení už jen podtrhne mou krásu, kterou cítím uvnitř sebe a promítá se navenek. Každá žena je krásná, to si pamatuj……..

Už si dovoluji mít se ráda, užívat si každou chvilku, která patří jen mně. Číst knihy, chodit do sauny, jít si zaběhat…..
Mám ráda péči o své tělo, jak zevnitř tak z venku, péči o svou duši i mysl. Dovolím si to, co potřebuji. Když jsem unavená, na chvilku si lehnu a to bez výčitek.

Díky tomu všemu, jsem klidná a vyrovnaná. Děti jsou šťastné, že mají doma maminku, která po nich zbytečně nekřičí, protože už není stále unavená a  vystresovaná. Věnuji jim čas, který jsem předtím paradoxně neměla, protože jsem se stále za něčím honila. Klidná žena v domácnosti znamená klidné a pohodové manželství, úctu jeden k druhému. Když manžel nebo partner uvidí, jak si vážíte sama sebe, tak stejně si začne váží i on vás. Nejen manžel, ale celé vaše okolí.

Krása je uvnitř nás samotných a pokud si dovolíme ji probudit, tak záříme zevnitř ven do dálky. Dovolme si Mít se rády, pečovat o sebe a odpočívat. Naslouchejme svému tělu a sami sobě. Přemýšlejme nad tím, co jíme, pijeme a jestli je důležité polykat léky. Plňme si své sny a touhy. Tělo je náš chrám, co mu dáme a jak se k němu budeme chovat, to nám vrátí.

Mějme se rády
s Láskou Vendy